Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Železniční trať San Salvador – Ahuachapán – San Jeronimo
Mezinárodní dráhy Střední Ameriky
Železniční trať Cutuco – San Salvador
Fosfátová drážka na Nauru
Salvádorská dráha
Fotka

Plavba po strhanci: 1. část


4. 9. 2019
Na plavbu po prastarém říčním náhonu Bečvy, jež sluje Strhanec, jsem se těšil víc než rok. Pod vlivem kamaráda Honzy Blahy jsmse se nakonec rozhodli splout nejen úsek skrze Přerov, plný továren a mlýnů, nýbrž celý náhon z Lipníka nad Bečvou až do Přerova. Respektive protože už přišel podzim, alespoň první část, „kam to dneska půjde“.

Bylo nás šest. První podzimní podzemní středa a úsměvy na tvářích. Mám vás rád.
Bylo nás šest. První podzimní podzemní středa a úsměvy na tvářích. Mám vás rád.

¥ovým autem jsme vyrazili z Brna okolo páté. Stále ještě v letním opojení jsme však nedomysleli, že tma se na krajinu snáší počátkem září již před osmou hodinou, takže než jsme vůz odstavili v Přerově, nasedli na vlak směr Ostrava, ve kterém už nás čekala Kola, a dojeli do Lipníka, slunce se rdělo nad obzorem.

Blížíme se k Bečvě a slunce k obzoru.
Blížíme se k Bečvě a slunce k obzoru.

Propletli jsme se lipnickými ulicemi a po poli skrz kopřivy dorazili k Bečvě. Nafouknutí tří Pálav zabralo sehranému týmu něco přes půl hodinky a ještě před setměním jsme se tak už houpali na fialově žhnoucích vodách středomoravské řeky.

Než jsme nafoukli lodě, byla už skoro tma.
Než jsme nafoukli lodě, byla už skoro tma.

Na strhanec jsme vpluli přesně za soumraku. Voda proudila skrze stavidlo rychleji než bylo našim pohledům milé, při pohledu na masu hmoty mizející ve tmě mezi stromy by slabší povahy mohly dostat i strach. Netoliko my. Na našich hlavách se rozzářily čelovky a s šesti planoucími paprsky jsme vystřelili na Strhanec. Náhon, částečně snad přirozené rameno Bečvy, založený již někdy ve 13. století.

Zvítězil jsem v boji o jedinou dívku výpravy a mým háčkem se stala Kola.
Zvítězil jsem v boji o jedinou dívku výpravy a mým háčkem se stala Kola.

Břehy náhonu lemovaly mohutné stromy a na některých místech bylo lze ve svitu baterky spatřit pestrobarevné ledňáčky, kterak spí nad vodou pevně drápky zaháknutí na tenkých větvičkách pobřežních stromů. Při svitu baterek se probouzeli a odlétali do křoví opodál. Ačkoliv vody náhonu byly až na výjimky čisté a splavné, přece jen jsme místy museli ze člunů vystoupit, abychom přetáhli svá plavidla přes padlý kmen či náplavy lidmi vyprodukovaného odpadu.

Ten pohled stál samozřejmě za to.
Ten pohled stál samozřejmě za to.

Nejzajímavější a nejpodivnější příhoda nás však potkala nad Podolším, nenápadnou čtvrtí Oseka nad Bečvou. Ačkoliv (nebo právě protože) bylo celý den vyprahlé jasno, přeťal náhle tmavou oblohu modrozelný záblesk doprovázený ohromnou ránou. První myšlenka na bouřku, která nám probleskla hlavou, se ale zdála být zhola nesmyslnou. Nejen, že počasí se nehotovilo k dešti, ale hlavně zvuk oné rány ani vzdáleně nepřipomínal typické bouřkové hřmení. Spíš znělo jako dutý výstřel z ohromné hlavně, dlouhé stovky metrů.

A Koliny háčkovské schopnosti byly rozhodně větší než malé.
A Koliny háčkovské schopnosti byly rozhodně větší než malé.

Vysvětlení přišlo záhy. Nešlo o explozi kulového blesku, jak jsem se domníval, nýbrž explozi transformátoru v nedaleké osecké rozvodně. Polovina Olomouckého kraje zhasla. S baterkami jsme domluli k dávnověkému mlýnu, nyní vodní elektrárně a ve snaze vyhnout se turbíně jsme vytáhli čluny na břeh a protahovali je nčí zahradou okolo stavby. Na kilometry daleko tma. Vzápětí prot nám vyběhl majitel elektrárny s baterkou a jal se nás rychle vyhnat z prostoru svojí zahrady. Nejen proto, že jsme tam neměli, co dělat.

Loučíme se s Bečvou a necháváme se vtáhnout dravým proudem náhonu Strahnce.
Loučíme se s Bečvou a necháváme se vtáhnout dravým proudem náhonu Strahnce.

Zatímco Honzové vyrazili do Oseka na vlak v naději, že alespoň železniční síť funguje a pantografy pojedou i vodbě nečekaného blackoutu a Martin s Lukášem se vydali dále do tmy po proudu náhonu, zůstal jsem s Kolou na místě sám a docela potmě. Teď jsme teprve pochopili nervozitu dobrého muže z elektrárny. Výpadek energie v síti zřejměodstranil zatížení vodní turbíny, která teď začala vydávat divné zvuky. Nemám tušení, jak v podobných případech probíhá přifázování takového stroje, ale vím s jistotou, že to, co se dělo ve tmě okolo nás, znělo nemálo zlověstně. Všude tma, nad námi ohromné množství vody za hrází náhonu, opodál Bečva a několik velikých jezer. Maně vzpomínám na záplavy roku 1997, kdy celá tato krajina zmizela pod vodou až po koruny stromů. Turbína začíná divně hučet a syčet a my spíše cítztíme než slyšíme obrovské množství vody jak se někde okolo nás valí s narůstajícím průtokem. Občasné zaskřípnutí vyvolává otázku - co tam ten dobrý muž potmě dělá?

Žel setmělo se dřív než jsme stihli z náhonu něco vidět. Další plavba proto byla s čelovkami na hlavách a taky v místy bujarém proudu mírně nebezpečná.
Žel setmělo se dřív než jsme stihli z náhonu něco vidět. Další plavba proto byla s čelovkami na hlavách a taky v místy bujarém proudu mírně nebezpečná.

Otevírá nějaké obří stavidlo na obtoku turbíny, z nějž se za pár sekund vyavlí přívalová vlna, která nás odnese až do Přerova? Tma a narůstající hukot a sykot vody. Není to k vydržení. Nakonec konečně bliknutí a pak se rozsvěcí noční lampy, vzápětí přjíždí auztem oba Honzové a za pár minut již uhánímepro Lukáše s Martinem a hrůzné noční zážitkyse stávají pouhým zajímavým příběhem. Oba kluky nacházíme na chmelnici, kde místní zemědělcisklízí nahořklé šištice a pálí nepotřebné stvoly na obřích ohních. Krajinu osvěcuje záře plamenů a dává tak první zářijové středě neopakovatelný nádech. Ve vzduchu se zavlní náznaky podzimního chladu. Jedeme domů - do Olomouce a do Brna.

Na druhou část Strahnce vyrazíme v červnu, až bude slunce stát vysoko!
Na druhou část Strahnce vyrazíme v červnu, až bude slunce stát vysoko!

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Brno (CZ).

Datum: 6. 10. 2009

Poslední komentáře:

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst

Autor: Pavel Danek
Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek.
Číst

Autor: Ladislav Brabec
Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.

Číst

Autor: JzA
Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte.
Číst